V loži králů - Svatební noci - Recenze

15. ledna 2013 v 8:00 | C_c |  Nejen knižní recenze
K Vánocům a před Vánoci se mi do ruky dostala spousta knih, některé jsem přečíst musela, jiné chtěla, každopádně jsem se rozhodla minimálně ty "povinné" recenze připojit i sem, pro čtenáře blogu.



Říká se, že darovanému koni se nemá hledět na zuby. Tentokrát jsem se ale na zoubek podívat zkrátka musela a našla jsem nejeden kaz.
Kniha od Juliette Benzoniové - V loži králů s podtitulem Svatební noci má 250 stran a je rozdělena na sedm částí, mezi které patří například Noci nadšené, Noci rezignované, Noci dramatické či Noci zdrženlivé.
Nejsem si zcela jistá, zdali bych knihu řadila do historické literatury, nebo spíše do červené knihovny. V obou kategoriích je na tom kniha totiž poněkud slabě. Příběhů je tolik, že ani jeden z nich není vlastně napsán pořádně. Skoro vždy mi připadal příliš useknutý, aby mohl tryskem následovat další a další. Pokud se těšíte na poněkud lechtivější čtení, pak máte také smůlu. Mezi nejerotičtější slova zde totiž patří asi deflorace a župan.
Kniha je ovšem psaná vcelku poutavě a čte se velmi dobře, pokulhává ovšem právě tolik podstatný obsah. Vše začíná kdesi u egyptských bohů a končí svatbou princezny Louisy a Filipa. Vystřídá se zde velké množství historických jmen a postav, přičemž jako průměrně historicky vzdělaná osoba znám jen úplné minimum, a proto mi příběhy jaksi vystřihnuté z historického kontextu zas až tolik neříkaly a chyběly mi detaily a více informací. Což je velká škoda, historii mám velmi ráda, a kdyby byla kniha obsáhlejší a zajímavější, neváhala bych se sebevzdělat a znalosti doplnit. Bohužel autorky záměr dostat na tak málo stránek tolik příběhů nevyšel.
Kdyby kniha pojednávala jen o polovině "svatebních nocí" a příběhy byly skutečně rozvedené a dokončené, kniha by ode mě získala jistě daleko větší ocenění. Navíc pod názvem knihy bych si taktéž, logicky, přála skutečně více intimních detailů, které kniha koneckonců také na svém přebalu slibuje. Bohužel skoro každý příběh svatební noci končí zataženými závěsy :-) A největší pikantností je zřejmě skutečnost, že Ferdinand I. Medicejský nechal svou čerstvou manželku Christinu Lotrinskou před svatební nocí nejprve vymočit do křišťálového urinálu (urinál je z latiny a znamená to nádoba na moč), aby pak jeho lékař shledal, že nevěsta je doopravdy panna.
Kniha bude vhodná pro čtenáře, kteří se vyznají v historii a budou tedy vědět, o kom čtou, a znát celkový příběh, v tom případě se pak dozví jen zajímavé detaily a budou snad spokojeni. Čtenáře obyčejné, kteří půl dějepisu prospali a druhou zkoumali hezký profil spolužáka (ne, nemám teď na mysli Facebook), či spolužačky, kniha zřejmě zcela nenadchne.

Ukázka z knihy:
Noci zdrženlivé - Nedobytná Rozala!
Když Robert osaměl se svou impozantní paní, která musela odložit všechny šperky a hedvábí, nebylo mu příliš jasné, jak se má zachovat. Jedno bylo jisté: nikdy se mu nepodaří zdolat tu pevnost, protože cítil, jak zoufale se mu nedostává bojovné chrabrosti. Chvíli tedy přešlapával na místě a hryzal si zlatý řetěz na krku a pak bitvu vzdal ještě před prvním kláním; ujistil Rozalu o své hluboké úctě a šel spát jinam.

Já osobně bych si ovšem ráda přečetla, některé jiné dílo této spisovatelky, které bude věnováno jen několika málo historickým postavám a nikoliv hned celému zástupu králů, královen a princezen.



Cervenej_cudlik
čte jak může,
bohužel
nezmůže
toho moc víc,
snad se to brzy změní.)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 David David | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 11:53 | Reagovat

Pro mě historie vůbec není. :-D

2 SlečnaT SlečnaT | Web | 28. ledna 2013 v 18:40 | Reagovat

Přes Vánoce jsem přečetla 3 knihy, dohromady tedy asi 600 stran.
A teď jsem se do toho čtení dala znova, dalších asi 700 stran za měsíc. Beru si tedy menší knihy a je jich pak více. Zjistila jsem, že nemůžu mít jednu velkou knihu, ale více menších ;)

3 Taychi Taychi | E-mail | Web | 11. února 2013 v 12:33 | Reagovat

Mám historii ráda, prot miluju různé takové maličkosti. Mám to asi jako všichni  Češi v povaze, akorát prostě místo dnešního bulváru, mám raději ten historickej :-D
To jsem tuhle kdesi četla, že otec Marie Terezie si tak moc přál syna, že když přijel někam na návštěvu i se svojí chotí, a přespávali tam na posteli, kterou pro ně spešl vyřezali, tak se milovali tak dravě, že se pod nimi ta postel propadla. :-D

4 . . | 14. května 2013 v 13:24 | Reagovat

Tak to se nestalo otci Marie Teerzie, ale Marii Terezii samotné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama