Karla v pasti - recenze

31. ledna 2013 v 15:00 | C_c |  Nejen knižní recenze
Přiznám se, že knihy od českých autorů čtu naprosto minimálně. Beáta Matyášová si ale dokázala získat mou pozornost. A to je Karla v pasti teprve autorčina druhá kniha. První se jmenuje Klára nad propastí.



Karla v pasti je typická kniha, u které jsem se nejprve musela prokousat začátkem, který mě příliš nezaujal. Karlino dětství a mládí mi přišlo jako příliš všední vyprávění, o sice chytré holce, ale jinak nijak zvláštní čtení. Teprve když hrdinka postupně vyrostla a začala mít své problémy, jsem se do knihy skutečně začetla a odložila ji až s poslední stránkou. Na jedno propršené odpoledne je tato knížka jako dělaná a 126 stránek Vám uteče jako ta voda za okny.
Knížka je navíc doplněna o spoustu veršů a svou formou trochu připomíná deník.

Ve zkratce je tento příběh o životě Karly, která má docela hezké dětství. Mraky se ale nad Karlou začnou stahovat ve chvíli, kdy má poprvé zlomené srdce a doopravdy hřmí, jakmile začne svou bolest a trápení utápět v alkoholu.
Najde v sobě Karla sílu překonat svou závislost a vstát ze dna? Pomůže jí někdo získat zpátky své prakticky ztracené a podupané sebevědomí a víru v sebe?

Ukázka z knihy:
"Cizí postele nezahřejí nadlouho. Věděla jsem to. Příliš vysoká daň za to, že chvilku je člověku lépe. Že si chvilku věří. Že se směju a někdo mě hladí. Pády jsou stále hlubší a dopady bolí. Proč jsem se tak nenáviděla? Pořád jsem si dávala vinu za Adélu i za Eduarda. Cesta do pekla."

Pokud bych měla "hvězdičkovat" byly by to tři hvězdičky z pěti. Zajímavé čtení na odpoledne, jinak ne úplně můj šálek kávy, mám osobně raději optimističtější četbu. Bohužel se život Karly totiž nepochybně příliš neliší od života mnohých dalších žen, které své problémy řeší takto zoufalým způsobem.




Cervenej_cudlik
kde jsou časy,
kdy jsem četla
od rána do rána?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | Web | 7. února 2013 v 18:48 | Reagovat

Něco takhle podobného je Marta v roce vetřelce taky od české spisovatelky, jen si teď nevzpomenu na jméno. Nebylo to taky  špatný, jen psaný dost zvláštním stylem jako deník. Nakonec, když jsem to dočetla, tak jsem si řikala, že to je dobrá kniha. :) Ale tohle zní dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama